Příběhy soužití s psíčkaři

Zde můžete přispět  svým příběhem, zkušeností. 

Děkujeme za Vaše příspěvky, které jsme připraveni uveřejnit i pod přezdívkou. Pokud ovšem budou slušné.

                                                                     Zasílejte na: clovekapes.info@seznam.cz 

Člověka pes, tedy pes patří člověku a ne naopak

Člověk je součástí přírody, nikoliv samostatný subjekt, i když si to velká skupina lidí ve světě, ale i u nás myslí. Podle toho se také chová. Uvedu později malé příklady, které se dějí v Česku a nemusí být to zrovna v Amazonii (i když ty hrůzy jsem Brazílii viděl). Přírodu člověk nechrání, to si jen pár idealistů namlouvá, i když určitá snaha je u nich vidět. V prohlášeních, papírech, psaní petic a hraní na PC toho zvládnou minimum.

Zkusme nahlédnout do naší vlasti, do krajů českých a moravských. Slovensko a Podkarpatská Rus nás opustily, takže se nemůžeme ani v tomto případě, na Masaryka odvolávat. Možná, to co se děje v naší zemi včetně zbožňování zvířat, by se mu nelíbilo.

Takže podívejme se třeba na pravěk. Tehdejší lidé, ač jednodušší myšlením, přece jenom v sobě skrývali inteligenci, která jim v pozdější době přinášela ovoce. Rozdělávat oheň asi byl jedním z prvotních vynálezů člověka. Následovaly další novoty, třeba stavby obydlí. Zmiňme se ale jen o jedné, a to o domestikaci zvířat. Pračlověk zvířata už dokázal lovit, ale zároveň začal s jejich domestikací. Tak začal chovat ovce, apod. Některá zvířata musela projít vývojem. O tom by nám mohl vyprávět třeba Charles Darwin ve své knize "O původu druhů". V některých státech USA jsou díla tohoto přírodovědce zakázána, ale pro nás je to jen okrajový problém.

Důležité je, jak proměnil pračlověk pravděpodobně šlechtěním vlka ve psa. Oba si navzájem rozuměli. Pes hlídal domestikovaná zvířata, odháněl dravce, i jiné pralidi, kteří chtěli škodit. Homo sapiens se mu odvděčil, že mu ponechával zbytky jídla a v nepohodlném počasí přespávat i u sebe. Postupem času pes se stával spíše kratochvílí a lidé na něj nekladli tak velké nároky.

Psi, kultura a náboženství

Již v dávných dobách, v jeskyních malbách se vyskytují nádherná vyobrazení divokých zvířat, ovšem i jejich lovců, tj. člověka a psa. Možná už v té době dochází ke zbožnění psa. Dnes se na tento jev díváme střízlivými očima. To ovšem dnes neplatí pro psí nadšence. Ale zpět.

Na téma psů bylo vytvořeno mnoho klasických obrazů, mnoho je vynikajících. A nezapomeňme na Josefa Ladu Ve slovesných dílech už to tak dobře nevypadá. V našich dílech srovnejme třeba Boženu Němcovou a Karla Čapka. Zatímco Božena Němcová haní psa paní Skočdopolové, Čapek nedá dopustit na svoji Dášenku. V hudbě nacházejí psi částečné zastoupení. Převážně v lidových písních. "Skákal pes přes oves" umí snad každý. Ve vážné hudbě o psech ani slechu ani vidu.

Teď k náboženství. Projděme ve stručnosti etapy historie a uvidíme. Staří Egypťané mumifikovali kočky, protože si mysleli, že je to božstvo. I když skoro všichni nadáváme na musulmanství, starý prorok Mohamed měl třeba pravdu v tom, že v místním podnebí není zrovna správné jíst vepřové maso. Zrovna tak chovat psy, anžto by vyžadovali vodu, která je v těch oblastech vzácností. U nás zatím psi do kostelů nepáchnou, ale očekávejme, že nějaká obstarožní dámička si do lavice v hrsti nějakou čičavu vezme. Pak záleží na knězi, zda ten stav nechá takto být, a to se pak samozřejmě rozšíří, anebo tu dámičku vykáže z kostela.

Pes a ostatní zvířata

Byli bychom nespravedliví, kdybychom psům upírali jejich dobré vlastnosti. Jsou to dobří hlídači, kolikrát zahnali zloděje nebo větší zvíře, ale o tom níže. Zabývejme se jejich chování k ostatním zvířatům. Lidé přičítají dobrou vlastnost, že dovedou ohlídat stáda domácích zvířat a jejich obydlí. A hlavně na lov. Ve skutečnosti v nich vypěstovali agresivitu, z které měli užitek. Nechme kočku a psa, někdy se z nich můžou stát přátele a někdy pes považuje kočku za svého chráněnce.

Ale vůči ostatním zvířatům ta skrytá agresivita existuje, ač se hned neprojevuje. Na býka si nedovolí, toho jen hlídá. Dovede zahnat i medvěda. Ale jisté rasy psů se hned vrhnou na zajíce, jen málokteré je nechávají na pokoji. Bojí se vlastně jen vlků. Ostatní zvířata, krom hmyzu a hadů, jsou vůči nim bezmocná. O člověku si popovídáme níže.

Pes a příroda

Pes, tak jako člověk, kočka, srnka, lev, strom, rostliny, řeky, atd. patří do přírody. Tedy krom člověka, krav, koní, apod., kteří potřebují speciální obydlí, psovi by měla stačit pověstná bouda, ale v dnešní době ji spíše nahrazují paneláky a dokonce chodí s pány (spíše s paničkami) spát do postele. U koček se to jakž - takž snese, kočka přece nemá velký studený čumák. No, ale zkuste psa z toho paneláku nebo činžáku z I. republiky vypustit z vodítka, což mnozí pejskaři s oblibou dělají. Zatím pišme jen o městech.

Takže pokud se hned nevykadí a nevyčůrají, no je to jejich přirozená věc, tak pokud nespatří jiné zvíře, aby svoji agresivitu projevili, u svých protějšků to tak bývá na 50 procent, tak označkují první strom, který spatří. Tzn., že když je horké počasí a téměř nezaprší, ty stromy (keře) jsou nenávratně pryč.

V jarních měsících, kdy hlavně ptáci na břehu rybníků vyvádějí mláďata (viděl jsem otřesný případ kachničky mandarinské a nemohl jsem nic dělat), tak lidé ve většině případů mají psa bez vodítka, i když na březích rybníků je upevněná cedulka, aby to nedělali. Tabulka není zákon, a tak lidé vesele pouští psy třeba i do toho rybníka. To samé v lesoparcích, jen pokud se objeví městská policie, tak pes najednou má vodítko.

Pes a lidské vztahy

Nezabývejme se prozatím vztahem psa k jeho pánovi (paničce). Zabývejme se vztahem psa k ostatním lidem. Některým lidem cizí psi nevadí, hrají si i s nimi, některým lidem je pes vzdušná koule a někteří psa nemohou ani vidět. Takže si o těchto třech kategoriích popovídejme

První kategorii můžeme rozdělit na ty, co psa mají a na ty co psa nemají. První skupina si bude vyměňovat zkušenosti se psy, bude si s nimi hrát, třeba házet klacky nebo míček (dnes už nějaký chytrý výrobce na to vyrobil jakousi sběračku, a ta jde na odbyt), druhá skupina bude výskat jak je ten pes roztomilý, budou bez sebe, jak ten pejsek roztomile vrtí ocáskem a páchá i jiné psí kratochvíle.

Druhé kategorii, a ta zpravidla pejska nemá, bude jedno, zda na ní ten pes skáče, dovádí kolem nebo se vyčůrá nebo vykadí na nějakém trávníku nebo i na chodníku a majitel psa exkrementy nesebere.

Třetí kategorie, pro kterou bude převážně tento web určen, určitě psí plemeno v lásce mít nebude. Nedovedeme si představit, že tito lidé dovolí na sebe psa skákat. Rovněž jí nebudou lhostejná psí hovínka ve trávě (je to jeden z důvodů proč si dnešní děti před domem nehrají), nebudou ani nadšeni, když je psi budou očuchávat. Těch možností nevychovanosti psů, ale hlavně jejich páničků, je spousta a určitě se objeví na tomto webu.

Jen by neměla nastat u třetí kategorie extrémní situace, kdy v menších městech a vesnicích (stalo se to i v Praze), kdy nenávist vůči psům a jejich majitelům vzrostla z nějakých příčin (nejvíce ze zoufalství), tak, že ty psy trávili. To už je na obecné ohrožení, vždyť u toho mohou být i děti. Zkusme to jinak, návrhy budou v dalších kapitolách.

Psi a policie

Zde, co se týče policie a zejména městských strážníků nemůžeme na policejní sbory spoléhat. To proto, že když policejní sbor přijede (obvykle to bývá jeden člen), tak majitel psa i s ním uteče. Navíc vám nedovolí si prohlédnout obojek psa. Trochu by pomohlo, kdyby každá obec včetně velkých měst měla svoji poznávací značku, tím by se také předešlo hlášení psů na venkov.

No, policie byla vždy přítelem psů, takže od ní nějakou razanci očekávat nemůžeme. Třeba v parku strážníci nechají psy volně pobíhat a hází jim klacky. Tudy cesta nevede. Soudci jsou pak ohledně psů bez práce, pokud tedy nedojde ke zvlášť křiklavým případům.

Psi a politika

Je to neuvěřitelné, ale i pes může být předmětem politiky, zejména v předvolební kampani. Sedmdesátiletá babička, která např. kandiduje do Senátu chová na letáku v ruce nějakou čičavu místo svého vnoučete. Jiný politický matador ve volbách do zastupitelstva se rozplývá, jak nechá vybudovat psí hřiště a běda tomu, kdo bude pejsky omezovat! I tak se dělá politika, a to jen z důvodu, že psi jsou nejoblíbenější zvířata v Česku. Tak proč bychom toho nevyužili i v politice?

Užitek a hrozba od psů

Psi byli a jsou především výbornými hlídači. Konkurovat jim snad mohou u nás jen husy a kupodivu i jednotlivý sršeň. Ale to by bylo na dlouhé povídání. Máme je třeba ještě zažité jako ochránce hranic. Jsou velmi pohybliví. Mrštní, poslušní (většina) a pohybliví, pokud je neskolí staroba. Většinou doplatí na slepotu a nemoci končetin. Čich mají výborně vyvinutý, až někdy bezohlednost mnoha pejskařů jim v tom brání. Ti pořád někam spěchají a nenechají je jejich přirozenou potřebu vyvinout. Dále, pomáhají při záchranách lidský ch životů, viz zemětřesení, rozvaliny, požáry, povodně, když je člověk na tom špatně, většinou se mu snaží nějakým způsobem pomoci. Pomáhají celníkům s drogami. A jsou od nich i jiné dobročinné činnosti, na které momentálně nevzpomeneme.

Psi, ale jiná zvířata můžou přenášet různé choroby, nemluvě o cizopasnících. Není dobré držet psa v blízkosti malého dítěte. Jeho štěkott vyplaší nejen zvířata, ale i lidi. Co asi mají dělat lidi, zvláště přestárlí nebo rodiny s dětmi, když celý den musí poslouchat štěkot psa od sousedů, kteří brzy chodí do zaměstnání a pozdě k večeru se vrací domů. Oficielně je doba klidu od 6.00 do 22.00, ale kdo ten štěkot má vydržet. Nepříjemné je také, když ti psi jsou majitkem cizinců. Tam se skoro nic nedá řešit, natož policejní domluvou. To je jen malý výsek toho, co psi dovedou udělat za nepříjemnosti.

Příklady a příhody se psy

Setkání s cizím psem může být radostné, ale i smutné. To samé i s vlastním psem. Nezabývejme pokousání člověka, dítěte anebo konkrétně pošťáka hafanem. Příčiny můžou být různé. Ale, co máme říci matkám, (otcové jsou většinou dlouho v zaměstnání a z toho plyne dlouhodobá frustrace matek, ale to je na jiné téma). Často vidíme ty matky na přechodu ulice, kdy přecházejí na červenou (kočárek s minimem vrhnou obvykle jako první, větší dítě jde samo, psa obvykle na vodítku (překvapivé!) sluchátka na uších a samozřejmě ťukání do mobilu. Nevidí, neslyší. To samé i mimo oficiální přechody. Při vstupu do domu, kde bydlí, se tahle situace opakuje, i když hrozí menší nebezpečí, např. spadnutí matky nebo děcka, když jsou schody.

Další nešvar je ten, že psi se volně pouští do polí a lesů. Za I. republiky, kterou tolik vychvalujeme, myslivci, ale i sváteční střelci stříleli tyto psy, ale i kočky, aby v té přírodě neškodili ostatním zvířatům. Dnes, i když je to ze zákona možné, by se tyto věci hnaly k soudům.

Závěr

O psech, ale i jiných zvířatech by se toho mohlo napsat více a bylo by to možná nekonečné. Ale aby tohle povídání přišlo na úrodnou půdu a nepadlo vniveč, tak přicházím s návrhy, co s těmi přemnoženými psy dělat.

Jsou to drastické věci, které navrhujeme, ale za této situace nic nezbývá. Dále, zvýšit roční poplatky za psy, jedno z jaké obce (vesnice, město). Vydat jednotný zákon, který by rušil místní vyhlášky co se týče psů (ale i ostatních zvířat). Každá obec by měla svoje pojmenování na obojku (ten by museli nosit všichni psi). Čipování psů, ale i jiných zvířat, považujme za humánní.

Dále považujme psa, pokud nevykonává služební povinnosti, za nebezpečné zvíře (třeba jako u lva).

Protože nelze postihovat v současnosti majitelé psů za menší prohřešky. (Zkuste se třeba ohradit, kdy pes udělá hromádku a majitel k uklízení se nemá nebo pes si začíná čichat k Vaší nákupní tašce a majitel jej neokřikne anebo začne "z radosti na Vás skákat", příhody s pošťáky raději vynecháváme.), tak zkusme jít svojí vlastní cestou.

To neznamená, že bychom měli trávit ty psy, nebo naopak, pokorně snášet jejich  prohřešky (spíše majitelů). Státní správa v tomhle ohledu je bezmocná a nedaří se jí řešit závažnější věci. Potíže se psy je pro ni pod rozlišovací schopností.

Co psi vyvádějí, stát nezajímá. Budeme označováni za podivíny, blázny, že nikomu do psích záležitostí nic není, že ten pes nikomu neublíží a podobné hovorové obraty a pak určité lhaní. Petice je zbytečná (kolik petic bylo v PS vyslyšeno?), ale je nutné se přímo se obrátit na jednotlivé poslance, jedno z jaké strany. Někteří ty psy milují, ale předpokládejme, že jsou soudní.

Ještě dodatek. Zkuste na blogu tohoto webu uvést své vlastní zkušenosti se psy, mohou být i kladné.

František Lhoták

"Diskuse s psíčkařem"

2.9.2018

"Nepejskař: Váš pes se vykálel na téhle trávě, víte, že si tam hrají děti?" Pejskař: "Co je ti do toho, chceš do držky?"

Z vlastní zkušenosti přispěvatele blogu